Blog

Vstoupíte-li dnes do specializovaného obchodu s hračkami a s deskovými hrami, býváte překvapeni, kolik fantastických nápadů dokázali výrobci zábavy pro děti i dospělé zrealizovat. Zábava k lidskému životu neodmyslitelně patří, ale nelze ji paušalizovat a sestavit jednotný evropský model, který platí pro každého. Zvláště ne pro Českou republiku. V tomto ohledu se výrazně odlišujeme od zbytku světa.

Dostihy a sázky

My Češi je známe z počátku 90. let, tehdy byly vůbec první deskovou hrou, kterou bylo možno zabavit celou rodinu na několik hodin. Obliba dostihů se také přenáší z generace na generaci, a přestože jsou na trhu jiné zábavné kreace, tato suverénně vítězí.
Trh je dnes zásoben dokonce několika stovkami her, ale Češi jsou velice vybíraví. Za dobrý titul považují pouze takový, jehož pravidla nejsou fádní a primitivní. Musí jít o důmyslný nápad plný napětí, s vtipnou pointou, pokud možno s nekonečným množstvím řešení. V zahraničí se prodává skutečně leccos a lidé jsou tam schopni bavit se i nad docela hloupou, zato stylovou hrou. To však neplatí v Česku.

Nesmrtelné „Člověče nezlob se“

Když se někoho ze starší generace budete ptát, jak by se chtěl bavit s dětmi po večerech na horách, vychrlí na vás seznam, který se takřka shoduje s ostatními lidmi. Pro dospělé stačí na hory vzít jednohlavé a „žolíkové“ karty, Člověče nezlob se, vrhcábové kostky, pexeso a šachovnicové hry typu šachů a dámy. Jsou to staré dobré zábavné variace ještě z dob, kdy mnoho výrobků tohoto typu na trhu neexistovalo, a přesto se lidé dokázali báječně bavit.
Právě improvizace a schopnost tvořit vlastní zábavu i s omezenými možnostmi jsou brzdou současným výrobcům v komerčním pojetí zábavného průmyslu. Pravdou je, že právě Dostihy a sázky a Monopoly jsou podepřeny reklamním tažením ze strany výrobců, a že existuje řada produktů, které již dávno zmiňované tituly překonaly, jenže právě nostalgický vztah k zábavným večerům z doby před dvaceti – třiceti lety je určujícím prvkem vývoje tohoto druhu trávení volného času v České republice.

Vstoupíte-li dnes do specializovaného obchodu s hračkami a s deskovými hrami, býváte překvapeni, kolik fantastických nápadů dokázali výrobci zábavy pro děti i dospělé zrealizovat. Zábava k lidskému životu neodmyslitelně patří, ale nelze ji paušalizovat a sestavit jednotný evropský model, který platí pro každého. Zvláště ne pro Českou republiku. V tomto ohledu se výrazně odlišujeme od zbytku světa.

Dostihy a sázky

My Češi je známe z počátku 90. let, tehdy byly vůbec první deskovou hrou, kterou bylo možno zabavit celou rodinu na několik hodin. Obliba dostihů se také přenáší z generace na generaci, a přestože jsou na trhu jiné zábavné kreace, tato suverénně vítězí.
Trh je dnes zásoben dokonce několika stovkami her, ale Češi jsou velice vybíraví. Za dobrý titul považují pouze takový, jehož pravidla nejsou fádní a primitivní. Musí jít o důmyslný nápad plný napětí, s vtipnou pointou, pokud možno s nekonečným množstvím řešení. V zahraničí se prodává skutečně leccos a lidé jsou tam schopni bavit se i nad docela hloupou, zato stylovou hrou. To však neplatí v Česku.

Nesmrtelné „Člověče nezlob se“

Když se někoho ze starší generace budete ptát, jak by se chtěl bavit s dětmi po večerech na horách, vychrlí na vás seznam, který se takřka shoduje s ostatními lidmi. Pro dospělé stačí na hory vzít jednohlavé a „žolíkové“ karty, Člověče nezlob se, vrhcábové kostky, pexeso a šachovnicové hry typu šachů a dámy. Jsou to staré dobré zábavné variace ještě z dob, kdy mnoho výrobků tohoto typu na trhu neexistovalo, a přesto se lidé dokázali báječně bavit.
Právě improvizace a schopnost tvořit vlastní zábavu i s omezenými možnostmi jsou brzdou současným výrobcům v komerčním pojetí zábavného průmyslu. Pravdou je, že právě Dostihy a sázky a Monopoly jsou podepřeny reklamním tažením ze strany výrobců, a že existuje řada produktů, které již dávno zmiňované tituly překonaly, jenže právě nostalgický vztah k zábavným večerům z doby před dvaceti – třiceti lety je určujícím prvkem vývoje tohoto druhu trávení volného času v České republice.

Vstoupíte-li dnes do specializovaného obchodu s hračkami a s deskovými hrami, býváte překvapeni, kolik fantastických nápadů dokázali výrobci zábavy pro děti i dospělé zrealizovat. Zábava k lidskému životu neodmyslitelně patří, ale nelze ji paušalizovat a sestavit jednotný evropský model, který platí pro každého. Zvláště ne pro Českou republiku. V tomto ohledu se výrazně odlišujeme od zbytku světa.

Dostihy a sázky

My Češi je známe z počátku 90. let, tehdy byly vůbec první deskovou hrou, kterou bylo možno zabavit celou rodinu na několik hodin. Obliba dostihů se také přenáší z generace na generaci, a přestože jsou na trhu jiné zábavné kreace, tato suverénně vítězí.
Trh je dnes zásoben dokonce několika stovkami her, ale Češi jsou velice vybíraví. Za dobrý titul považují pouze takový, jehož pravidla nejsou fádní a primitivní. Musí jít o důmyslný nápad plný napětí, s vtipnou pointou, pokud možno s nekonečným množstvím řešení. V zahraničí se prodává skutečně leccos a lidé jsou tam schopni bavit se i nad docela hloupou, zato stylovou hrou. To však neplatí v Česku.

Nesmrtelné „Člověče nezlob se“

Když se někoho ze starší generace budete ptát, jak by se chtěl bavit s dětmi po večerech na horách, vychrlí na vás seznam, který se takřka shoduje s ostatními lidmi. Pro dospělé stačí na hory vzít jednohlavé a „žolíkové“ karty, Člověče nezlob se, vrhcábové kostky, pexeso a šachovnicové hry typu šachů a dámy. Jsou to staré dobré zábavné variace ještě z dob, kdy mnoho výrobků tohoto typu na trhu neexistovalo, a přesto se lidé dokázali báječně bavit.
Právě improvizace a schopnost tvořit vlastní zábavu i s omezenými možnostmi jsou brzdou současným výrobcům v komerčním pojetí zábavného průmyslu. Pravdou je, že právě Dostihy a sázky a Monopoly jsou podepřeny reklamním tažením ze strany výrobců, a že existuje řada produktů, které již dávno zmiňované tituly překonaly, jenže právě nostalgický vztah k zábavným večerům z doby před dvaceti – třiceti lety je určujícím prvkem vývoje tohoto druhu trávení volného času v České republice.

Vstoupíte-li dnes do specializovaného obchodu s hračkami a s deskovými hrami, býváte překvapeni, kolik fantastických nápadů dokázali výrobci zábavy pro děti i dospělé zrealizovat. Zábava k lidskému životu neodmyslitelně patří, ale nelze ji paušalizovat a sestavit jednotný evropský model, který platí pro každého. Zvláště ne pro Českou republiku. V tomto ohledu se výrazně odlišujeme od zbytku světa.

Dostihy a sázky

My Češi je známe z počátku 90. let, tehdy byly vůbec první deskovou hrou, kterou bylo možno zabavit celou rodinu na několik hodin. Obliba dostihů se také přenáší z generace na generaci, a přestože jsou na trhu jiné zábavné kreace, tato suverénně vítězí.
Trh je dnes zásoben dokonce několika stovkami her, ale Češi jsou velice vybíraví. Za dobrý titul považují pouze takový, jehož pravidla nejsou fádní a primitivní. Musí jít o důmyslný nápad plný napětí, s vtipnou pointou, pokud možno s nekonečným množstvím řešení. V zahraničí se prodává skutečně leccos a lidé jsou tam schopni bavit se i nad docela hloupou, zato stylovou hrou. To však neplatí v Česku.

Nesmrtelné „Člověče nezlob se“

Když se někoho ze starší generace budete ptát, jak by se chtěl bavit s dětmi po večerech na horách, vychrlí na vás seznam, který se takřka shoduje s ostatními lidmi. Pro dospělé stačí na hory vzít jednohlavé a „žolíkové“ karty, Člověče nezlob se, vrhcábové kostky, pexeso a šachovnicové hry typu šachů a dámy. Jsou to staré dobré zábavné variace ještě z dob, kdy mnoho výrobků tohoto typu na trhu neexistovalo, a přesto se lidé dokázali báječně bavit.
Právě improvizace a schopnost tvořit vlastní zábavu i s omezenými možnostmi jsou brzdou současným výrobcům v komerčním pojetí zábavného průmyslu. Pravdou je, že právě Dostihy a sázky a Monopoly jsou podepřeny reklamním tažením ze strany výrobců, a že existuje řada produktů, které již dávno zmiňované tituly překonaly, jenže právě nostalgický vztah k zábavným večerům z doby před dvaceti – třiceti lety je určujícím prvkem vývoje tohoto druhu trávení volného času v České republice.

Mluvit o tom v takovém tónu vyzní minimálně urážlivě, avšak pravda je taková, že dávno už jsou pryč ty doby, kdy panovník byl ten, který utrácel nejvíce ze státního rozpočtu a jediné, co musel dělat, bylo to, aby nespadl z koně a vypadal jakžtakž k světu. A ještě více v minulosti jsou ty časy, kdy musel vlastně reálně nějak panovat a zabývat se politikou. Dnes zůstalo královským rodinám v parlamentních demokraciích spousta svobod, privilegií, výsadních postavení, striktních pravidel etikety, avšak jejich role už není tak politická jako spíš reprezentativní.
 

Královská rodina – to je lákadlo

Každý člověk se zhrozil, jakmile vyplul na povrch celkový účet za královskou svatbu, například make-up Meghan stál nějakých 18 tisíc liber, což je v přepočtu několik stovek tisíc korun – a přitom to zas tak draze nevypadalo. Největší položku na celém seznamu tvořila ochrana a security, která stála monarchii na 42 miliónů liber, což je asi nějakých pár miliard v českých korunách. Člověku se až tají dech, jak moc se taková svatba „vyplatila“ a každý druhý Pepík z vesnice už se pobuřuje, co si to ti nafrflaní šlechtici dovolují, takhle okrádat stát a živit se z daní poplatníků. Jenže hanba na ně, není to tak ošklivé jak se může zdát, ba právě naopak, taková královská svatba, to je v prvé řadě ohromný multimiliardový byznys.

Přínosy

To, co si sebrala svatba, je samozřejmě velká částka, ale ten samotný příjem pouze z toho jednoho dne svatby činí až dvojnásob toho, co se ze státní kasy vzalo. Taková dobrá investice to byla. A nejsou to jen práva na vysílání, ale všechen ten humbuk okolo. A Británie z něčeho takového bude žít ještě dlouho poté, minimálně pár měsíců ještě bude do státní kasy téct to, co se ještě nestihlo nashromáždit během toho jednoho jediného dne. A není to jen státní kasa, velké plus je to také pro všechny podnikatele, kteří jenom čekají na to, až se ozvou hladoví turisti a příznivci monarchie o nějaký ten kousek vzpomínek.

Mluvit o tom v takovém tónu vyzní minimálně urážlivě, avšak pravda je taková, že dávno už jsou pryč ty doby, kdy panovník byl ten, který utrácel nejvíce ze státního rozpočtu a jediné, co musel dělat, bylo to, aby nespadl z koně a vypadal jakžtakž k světu. A ještě více v minulosti jsou ty časy, kdy musel vlastně reálně nějak panovat a zabývat se politikou. Dnes zůstalo královským rodinám v parlamentních demokraciích spousta svobod, privilegií, výsadních postavení, striktních pravidel etikety, avšak jejich role už není tak politická jako spíš reprezentativní.
 

Královská rodina – to je lákadlo

Každý člověk se zhrozil, jakmile vyplul na povrch celkový účet za královskou svatbu, například make-up Meghan stál nějakých 18 tisíc liber, což je v přepočtu několik stovek tisíc korun – a přitom to zas tak draze nevypadalo. Největší položku na celém seznamu tvořila ochrana a security, která stála monarchii na 42 miliónů liber, což je asi nějakých pár miliard v českých korunách. Člověku se až tají dech, jak moc se taková svatba „vyplatila“ a každý druhý Pepík z vesnice už se pobuřuje, co si to ti nafrflaní šlechtici dovolují, takhle okrádat stát a živit se z daní poplatníků. Jenže hanba na ně, není to tak ošklivé jak se může zdát, ba právě naopak, taková královská svatba, to je v prvé řadě ohromný multimiliardový byznys.

Přínosy

To, co si sebrala svatba, je samozřejmě velká částka, ale ten samotný příjem pouze z toho jednoho dne svatby činí až dvojnásob toho, co se ze státní kasy vzalo. Taková dobrá investice to byla. A nejsou to jen práva na vysílání, ale všechen ten humbuk okolo. A Británie z něčeho takového bude žít ještě dlouho poté, minimálně pár měsíců ještě bude do státní kasy téct to, co se ještě nestihlo nashromáždit během toho jednoho jediného dne. A není to jen státní kasa, velké plus je to také pro všechny podnikatele, kteří jenom čekají na to, až se ozvou hladoví turisti a příznivci monarchie o nějaký ten kousek vzpomínek.

Mluvit o tom v takovém tónu vyzní minimálně urážlivě, avšak pravda je taková, že dávno už jsou pryč ty doby, kdy panovník byl ten, který utrácel nejvíce ze státního rozpočtu a jediné, co musel dělat, bylo to, aby nespadl z koně a vypadal jakžtakž k světu. A ještě více v minulosti jsou ty časy, kdy musel vlastně reálně nějak panovat a zabývat se politikou. Dnes zůstalo královským rodinám v parlamentních demokraciích spousta svobod, privilegií, výsadních postavení, striktních pravidel etikety, avšak jejich role už není tak politická jako spíš reprezentativní.
 

Královská rodina – to je lákadlo

Každý člověk se zhrozil, jakmile vyplul na povrch celkový účet za královskou svatbu, například make-up Meghan stál nějakých 18 tisíc liber, což je v přepočtu několik stovek tisíc korun – a přitom to zas tak draze nevypadalo. Největší položku na celém seznamu tvořila ochrana a security, která stála monarchii na 42 miliónů liber, což je asi nějakých pár miliard v českých korunách. Člověku se až tají dech, jak moc se taková svatba „vyplatila“ a každý druhý Pepík z vesnice už se pobuřuje, co si to ti nafrflaní šlechtici dovolují, takhle okrádat stát a živit se z daní poplatníků. Jenže hanba na ně, není to tak ošklivé jak se může zdát, ba právě naopak, taková královská svatba, to je v prvé řadě ohromný multimiliardový byznys.

Přínosy

To, co si sebrala svatba, je samozřejmě velká částka, ale ten samotný příjem pouze z toho jednoho dne svatby činí až dvojnásob toho, co se ze státní kasy vzalo. Taková dobrá investice to byla. A nejsou to jen práva na vysílání, ale všechen ten humbuk okolo. A Británie z něčeho takového bude žít ještě dlouho poté, minimálně pár měsíců ještě bude do státní kasy téct to, co se ještě nestihlo nashromáždit během toho jednoho jediného dne. A není to jen státní kasa, velké plus je to také pro všechny podnikatele, kteří jenom čekají na to, až se ozvou hladoví turisti a příznivci monarchie o nějaký ten kousek vzpomínek.

Mluvit o tom v takovém tónu vyzní minimálně urážlivě, avšak pravda je taková, že dávno už jsou pryč ty doby, kdy panovník byl ten, který utrácel nejvíce ze státního rozpočtu a jediné, co musel dělat, bylo to, aby nespadl z koně a vypadal jakžtakž k světu. A ještě více v minulosti jsou ty časy, kdy musel vlastně reálně nějak panovat a zabývat se politikou. Dnes zůstalo královským rodinám v parlamentních demokraciích spousta svobod, privilegií, výsadních postavení, striktních pravidel etikety, avšak jejich role už není tak politická jako spíš reprezentativní.
 

Královská rodina – to je lákadlo

Každý člověk se zhrozil, jakmile vyplul na povrch celkový účet za královskou svatbu, například make-up Meghan stál nějakých 18 tisíc liber, což je v přepočtu několik stovek tisíc korun – a přitom to zas tak draze nevypadalo. Největší položku na celém seznamu tvořila ochrana a security, která stála monarchii na 42 miliónů liber, což je asi nějakých pár miliard v českých korunách. Člověku se až tají dech, jak moc se taková svatba „vyplatila“ a každý druhý Pepík z vesnice už se pobuřuje, co si to ti nafrflaní šlechtici dovolují, takhle okrádat stát a živit se z daní poplatníků. Jenže hanba na ně, není to tak ošklivé jak se může zdát, ba právě naopak, taková královská svatba, to je v prvé řadě ohromný multimiliardový byznys.

Přínosy

To, co si sebrala svatba, je samozřejmě velká částka, ale ten samotný příjem pouze z toho jednoho dne svatby činí až dvojnásob toho, co se ze státní kasy vzalo. Taková dobrá investice to byla. A nejsou to jen práva na vysílání, ale všechen ten humbuk okolo. A Británie z něčeho takového bude žít ještě dlouho poté, minimálně pár měsíců ještě bude do státní kasy téct to, co se ještě nestihlo nashromáždit během toho jednoho jediného dne. A není to jen státní kasa, velké plus je to také pro všechny podnikatele, kteří jenom čekají na to, až se ozvou hladoví turisti a příznivci monarchie o nějaký ten kousek vzpomínek.

Dobře vypadající pokrývka hlavy svědčí o našem zdraví a je buď zdrojem přitažlivosti, anebo naopak upozorňuje na některé nedostatky ve výživě a na nevhodné způsoby péče. Musíme této tělesné partii věnovat náležitou pozornost nejen z hlediska výživy optimální stravou a vlasovými přípravky, ale zároveň dodržovat zásady při jejich mytí a vysušování. Pamatujte, že velmi teplý vzduch z běžícího fénu vlasům příliš neprospívá, jak si počínat, abychom jim zbytečně neublížili?

Nechte vlasy volně schnout – to nejlepší, co můžete udělat, je nechat pokrývku hlavy volně proschnout. Pokud je v místnosti nebo venku teplo, stačí je mít rozpuštěné několik desítek minut. Někteří odborníci však radí zabalit hlavu do suchého a měkkého froté ručníku a ponechat vlasy přirozeně odpočívat alespoň půl hodiny. Ručník za tu dobu nasákne vlhkost a výsledkem jsou pak pevné a nelámavé vlasy bez roztřepených konečků.
Někdy to bez fénu nejde – jsou situace, kdy to prostě nelze obejít, např. odchod z plaveckého bazénu v mrazivém zimním období by znamenal celkem jisté zdravotní problémy. Pro tyto účely existují speciální přípravky, které fungují jako zesílený kondicionér. Ty chrání pokrývku hlavy před působením horkého vzduchu.
Vybírejte vhodný vysoušeč – ten ideální musí mít více provozních režimů, nejlépe dva pro teplý až velmi teplý vzduch a třetí pro proud studeného vzduchu bez topného tělíska. Dobrou volbou jsou i výrobky s možností změnit rychlost proudění vzduchové hmoty.

Vzdálenost od hlavy – nastavení správné teploty vysoušení musí být příjemné na pokožku, jestliže vás pálí, vlasy budou nesmírně trpět. Teplotu snižte a také dodržujte správnou vzdálenost od topného zdroje, nikdy nepokládejte fén až k povrchu hlavy, mějte jej alespoň 25 cm od pokožky. Správné fénování probíhá směrem od vlasových kořínků až k jejich konci, ne naopak.
 

Dobře vypadající pokrývka hlavy svědčí o našem zdraví a je buď zdrojem přitažlivosti, anebo naopak upozorňuje na některé nedostatky ve výživě a na nevhodné způsoby péče. Musíme této tělesné partii věnovat náležitou pozornost nejen z hlediska výživy optimální stravou a vlasovými přípravky, ale zároveň dodržovat zásady při jejich mytí a vysušování. Pamatujte, že velmi teplý vzduch z běžícího fénu vlasům příliš neprospívá, jak si počínat, abychom jim zbytečně neublížili?

Nechte vlasy volně schnout – to nejlepší, co můžete udělat, je nechat pokrývku hlavy volně proschnout. Pokud je v místnosti nebo venku teplo, stačí je mít rozpuštěné několik desítek minut. Někteří odborníci však radí zabalit hlavu do suchého a měkkého froté ručníku a ponechat vlasy přirozeně odpočívat alespoň půl hodiny. Ručník za tu dobu nasákne vlhkost a výsledkem jsou pak pevné a nelámavé vlasy bez roztřepených konečků.
Někdy to bez fénu nejde – jsou situace, kdy to prostě nelze obejít, např. odchod z plaveckého bazénu v mrazivém zimním období by znamenal celkem jisté zdravotní problémy. Pro tyto účely existují speciální přípravky, které fungují jako zesílený kondicionér. Ty chrání pokrývku hlavy před působením horkého vzduchu.
Vybírejte vhodný vysoušeč – ten ideální musí mít více provozních režimů, nejlépe dva pro teplý až velmi teplý vzduch a třetí pro proud studeného vzduchu bez topného tělíska. Dobrou volbou jsou i výrobky s možností změnit rychlost proudění vzduchové hmoty.

Vzdálenost od hlavy – nastavení správné teploty vysoušení musí být příjemné na pokožku, jestliže vás pálí, vlasy budou nesmírně trpět. Teplotu snižte a také dodržujte správnou vzdálenost od topného zdroje, nikdy nepokládejte fén až k povrchu hlavy, mějte jej alespoň 25 cm od pokožky. Správné fénování probíhá směrem od vlasových kořínků až k jejich konci, ne naopak.