Blog

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Co se nejvíce podepisuje na depresivních stavech? A proč je těchto stavů nejvíce na podzim a začátkem zimy? Zamyslete se a odpovíte si skoro sami. Podzim, léto skončilo, poslední ovoce je očesané a zelenina sklizena. S tím souvisí snížení konzumace těchto plodů, které nás zásobují vitamínama. Takže to první, co můžete proti depresím udělat je, že se v obchodě zaměříte na nákup ovoce a zeleniny. Saláty, ať již ovocné či zeleninové by se měly natrvalo usalašit na vašem jídelníčku. Také různé smoothie jsou více než dobré.

Zaměřte se hlavně na ovoce, které běžně roste u nás a taky bylo vypěstováno u nás. Říká se, že nejvhodnějšími věcmi k vašemu stravování je vše, co roste a žije do 100 km od vašeho bydliště. Není od věci sem tam obohatit jídelníček i vitamínovými doplňky. Přece jen se blíží období chřipkových epidemií, tak si vytvořme dobrý základ pro obranu před nimi.
Přesto že za jasných podzimních dnů příroda hýří pestrými barvami, když se zatáhne je najednou vše šedivé, pošmourné. To je další faktor ovlivňující naši náladu. Ponuré zabarvení. Jak se bránit? Obklopte se pestrými barvami. Vytáhněte na světlo boží barevnější oblečení, vyzdobte si byt svěžími květinami. Používejte barevné ubrusy a povlečení.

S barvami souvisí i méně světla. Dny se krátí. Večery a noci získávají svou nadvládu nad denním světlem. Světla je opravdu velice málo. Vždyť o Vánocích se délka dne, kdy nemusíme svítit počítá mezi 8 a 16 hodinou, tedy jen 8 hodin ze 24. Málo! Zkuste i tento boj vyhrát. Posilněte na pracovišti i doma umělé osvětlení. Ani návštěva solária neuškodí.
Jak se den krátí, připadá vám, že stíháte méně věcí. Pokud jste přes letní měsíce běhali lesem pravidelně kole 18 hodiny, dnes to nelze. Leda byste běhali s čelovkou. I když i to se dá, je to docela nepraktická záležitost. Nerezignujte kvůli nedostatku světla na pohyb. Existují přece fitness centra, tělocvičny, bazény či posilovny.
Posledním významným stresovým faktorem je samota. Brzký večer nás jaksi podvědomě dřív zahání domů, nesetkáváme se spřátel tak často jako přes léto. Nezapomeňte na to. Nebuďte sami.

Co se nejvíce podepisuje na depresivních stavech? A proč je těchto stavů nejvíce na podzim a začátkem zimy? Zamyslete se a odpovíte si skoro sami. Podzim, léto skončilo, poslední ovoce je očesané a zelenina sklizena. S tím souvisí snížení konzumace těchto plodů, které nás zásobují vitamínama. Takže to první, co můžete proti depresím udělat je, že se v obchodě zaměříte na nákup ovoce a zeleniny. Saláty, ať již ovocné či zeleninové by se měly natrvalo usalašit na vašem jídelníčku. Také různé smoothie jsou více než dobré.

Zaměřte se hlavně na ovoce, které běžně roste u nás a taky bylo vypěstováno u nás. Říká se, že nejvhodnějšími věcmi k vašemu stravování je vše, co roste a žije do 100 km od vašeho bydliště. Není od věci sem tam obohatit jídelníček i vitamínovými doplňky. Přece jen se blíží období chřipkových epidemií, tak si vytvořme dobrý základ pro obranu před nimi.
Přesto že za jasných podzimních dnů příroda hýří pestrými barvami, když se zatáhne je najednou vše šedivé, pošmourné. To je další faktor ovlivňující naši náladu. Ponuré zabarvení. Jak se bránit? Obklopte se pestrými barvami. Vytáhněte na světlo boží barevnější oblečení, vyzdobte si byt svěžími květinami. Používejte barevné ubrusy a povlečení.

S barvami souvisí i méně světla. Dny se krátí. Večery a noci získávají svou nadvládu nad denním světlem. Světla je opravdu velice málo. Vždyť o Vánocích se délka dne, kdy nemusíme svítit počítá mezi 8 a 16 hodinou, tedy jen 8 hodin ze 24. Málo! Zkuste i tento boj vyhrát. Posilněte na pracovišti i doma umělé osvětlení. Ani návštěva solária neuškodí.
Jak se den krátí, připadá vám, že stíháte méně věcí. Pokud jste přes letní měsíce běhali lesem pravidelně kole 18 hodiny, dnes to nelze. Leda byste běhali s čelovkou. I když i to se dá, je to docela nepraktická záležitost. Nerezignujte kvůli nedostatku světla na pohyb. Existují přece fitness centra, tělocvičny, bazény či posilovny.
Posledním významným stresovým faktorem je samota. Brzký večer nás jaksi podvědomě dřív zahání domů, nesetkáváme se spřátel tak často jako přes léto. Nezapomeňte na to. Nebuďte sami.