Autor: devene

Vrcholem léta je pravděpodobně zmrzlina. Z hlediska chemie je tato delikátní látka naprosto nepřirozená. Technicky je krémová sladkost koloidem, což znamená, že se skládá z jemných částic dispergovaných v kontinuálním médiu.
 
Zmrzlina je v podstatě tvořena malými, ledovými krystaly, vzduchovými bublinkami a kapičkami tuku, které jsou slepené roztokem viskózního cukru. Při přípravě zmrzliny musí být dosaženo kontinuálního míchání, šlehání a mrznutí současně. Nic z tohoto se nesmí vypustit, jinak by došlo ke zničení struktury zmrzliny. V podstatě je to práce proti termodynamice. Klíčem k výrobě zmrzliny je to, aby bubliny a ledové krystaly byly malé a čím menší jsou, tím lepší bude zmrzlina.
 
Zmrzlina složená z mléka, krému, cukru a příchutě se roztřepí (provzdušňuje) čepelí v trubici, která je chlazena zvenku. Aby ledová komponenta neroztávala moc rychle, používá se k tomu amoniak. Dříve se používala sůl ke sražení bodu mrznutí.
 
Kdykoliv se zmrzlinová směs dotkne stěny trubice, zmrzne. Aby se zabránilo tomu, že krystaly budou příliš velké, ostří uvnitř trubky je ihned rozdrtí. Čím jsou stěny trubice chladnější, tím menší ledové krystaly jsou. Zmrzlina je vytlačována ze stroje na výrobu zmrzliny a přidávají se do ní kousky cukru, ovoce a tak dále; čerstvě vytvořená zmrzlina jde do kontejnerů.
 
Kontejnery se následně chladí a tomuto procesu se říká vytvrzení. V okamžiku roztávání změní strukturu, ztrácí našlehaný vzhled a vypadá nevzhledně. Po roztání a následném opětném vytvrzení už nikdy nezískáme stejný vzhled, protože vzduchové bubliny popraskají a ledové krystalky se změní vodu.
 
Aby se zmrzlina lépe šlehala, přidávají se do ní různé koncentráty a sole. Ve smetaně obecně se cukr hůře rozpouští a zmrzlina by pozbývala sladké chuti, proto je potřeba do struktury vpravit chemikálie takové, které podpoří toto rozpouštění, aby byla zmrzlina ve výsledku chutná.
 

Vrcholem léta je pravděpodobně zmrzlina. Z hlediska chemie je tato delikátní látka naprosto nepřirozená. Technicky je krémová sladkost koloidem, což znamená, že se skládá z jemných částic dispergovaných v kontinuálním médiu.
 
Zmrzlina je v podstatě tvořena malými, ledovými krystaly, vzduchovými bublinkami a kapičkami tuku, které jsou slepené roztokem viskózního cukru. Při přípravě zmrzliny musí být dosaženo kontinuálního míchání, šlehání a mrznutí současně. Nic z tohoto se nesmí vypustit, jinak by došlo ke zničení struktury zmrzliny. V podstatě je to práce proti termodynamice. Klíčem k výrobě zmrzliny je to, aby bubliny a ledové krystaly byly malé a čím menší jsou, tím lepší bude zmrzlina.
 
Zmrzlina složená z mléka, krému, cukru a příchutě se roztřepí (provzdušňuje) čepelí v trubici, která je chlazena zvenku. Aby ledová komponenta neroztávala moc rychle, používá se k tomu amoniak. Dříve se používala sůl ke sražení bodu mrznutí.
 
Kdykoliv se zmrzlinová směs dotkne stěny trubice, zmrzne. Aby se zabránilo tomu, že krystaly budou příliš velké, ostří uvnitř trubky je ihned rozdrtí. Čím jsou stěny trubice chladnější, tím menší ledové krystaly jsou. Zmrzlina je vytlačována ze stroje na výrobu zmrzliny a přidávají se do ní kousky cukru, ovoce a tak dále; čerstvě vytvořená zmrzlina jde do kontejnerů.
 
Kontejnery se následně chladí a tomuto procesu se říká vytvrzení. V okamžiku roztávání změní strukturu, ztrácí našlehaný vzhled a vypadá nevzhledně. Po roztání a následném opětném vytvrzení už nikdy nezískáme stejný vzhled, protože vzduchové bubliny popraskají a ledové krystalky se změní vodu.
 
Aby se zmrzlina lépe šlehala, přidávají se do ní různé koncentráty a sole. Ve smetaně obecně se cukr hůře rozpouští a zmrzlina by pozbývala sladké chuti, proto je potřeba do struktury vpravit chemikálie takové, které podpoří toto rozpouštění, aby byla zmrzlina ve výsledku chutná.
 

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Vzpomínáte si vy na své dopisy Ježíškovi? Jaký jste měli pocit, když jste si každý rok napsali vaše přání, které jste vložili do obálky, dali Ježíškovi za okno a čekali, dokud si ho nevyzvedne. To bylo netrpělivosti, když vás rodiče mnohdy schválně napínali, protože jste třeba trošku zlobili, tak tam dopis nechávali co nejdéle. A pak najednou, jednoho krásného dne jste se podívali z okna, a nebyl tam. Byl fuč. Takové překvapení, radost a vzrušení z toho, zda si dopis pořádně přečte a opravdu vám přinese to, co jste si přáli.

Víra v Ježíška je něco kouzelného, dodává to Vánocům to pravé tajemství a nesmělé očekávání. Snažte se víru v Ježíška u svých dětí prodloužit, co nejdéle to půjde. Když si vybavíte své vlastní dětství, na co si vzpomenete. Na to napětí, které ve vás panovalo po celý Štědrý den? Na tu nedočkavost, která cloumala celým vaším tělem, aby už bylo po večeři? To těšení se, co že vám to ten Ježíšek letos vlastně nadělí? A potom to překvapení, když zazvoní kouzelný zvoneček a vy se vydáte do pokoje, kde barevně bliká stromeček, pod kterým se nachází hromada tak krásně zabalených dárků. Co v nich asi bude?

Není nic krásnějšího, než vidět jiskřičky planoucí v dětských očích. Vánoční dárky nejsou jen tak ledajaké dárky. Jsou umocněny tou atmosférou. Pokud si na Vánocích dáváte celkově záležet, pečete cukroví, společně provádíte vánoční úklid, snažíte se krásně vyzdobit váš domov… To vše tvoří právě tu kouzelnou vánoční atmosféru plnou pohody, tepla a lásky. Naplní každý milimetr vašeho těla a věřte tomu, že děti to vnímají naprosto stejně. Děti navíc mají tu výhodu, že opravdu věří v Ježíška, který jim ty dárky nakoupí a tak krásně zabalí. Jsou plni očekávání, zda jim Ježíšek nadělí to, o co si požádali. Díky tomu jsou pro ně Vánoce tak výjimečné.

Neberte jim jejich víru a snažte se ji v dítěti udržet co nejdéle. Nevnímejte Vánoce před dětmi jako přítěž, kvůli které máte spoustu starostí. Je na nich přece něco magického.Vytvořte si atmosféru naplněnou láskou a vynahraďte si ten rodinný čas, který vám v průběhu roku tolik schází.

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!

Fotbalisté i hokejisté jsou v dnešní době zkrátka „jako v bavlnce“. K dispozici mají skoro nepřetržitě celý tým odborníků, kteří se starají o jejich zdraví a potřebnou regeneraci. Lékaře, fyzioterapeuty, maséry i výživové poradce. Existují skutečně sporty vhodné jen pro opravdové drsňáky? Ale ano! To je „jiná liga“. Některé se stále hrají. Pár z nich vám představíme.

Eskymácká olympiáda

Jedná se opravdu o drsné sporty drsných mužů. Dokazuje to například jedna z jejích disciplín. Při té se soupeři přetahují za uši. Cílem je ho protivníkovi utrhnout. V tvrdých podmínkách zkrátka vyrůstají tvrdí chlapy!

Ragby na Antarktidě

Toto ragby není jen obyčejné ragby, je ještě tvrdší. V Antarktidě jsou značně nebezpečné, extrémní životní podmínky i na běžný pobyt. Ale vědci tam pravidelně pořádají klání drsného sportu v tomto ještě drsnějším prostředí. Opustí bezpečnou základnu a jdou na to!

Hra „Ba“

Vymysleli ji Vikingové. Vzhledem k tomu, že původní hlavní rekvizitou byla v této hře uříznutá hlava nepřítele, dnes ji hrají v civilizovanější verzi. Hlavu nahrazuje kožený míč. Hraje se tradičně v jednom skotském městečku s názvem Kirkwall. Aktéři se rozdělí do dvou týmů. Horního a dolního. Míč se hodí do ulic a hráči mají za cíl dostat ho na druhou, nepřátelskou stranu města. Na konce zápasu je obvykle značně poničeno město i hráči. Obyvatelé se ale na další zápas těší a vůbec je nenapadne na něco si stěžovat. Inu tradice!

Sloní pólo

Pólo se slony prý vymysleli na jednom setkání na večírku jeden bohatý Skot (ten dodal slony) a jeden bohatý podnikatel – šéf mezinárodní konzultační společnosti a především dobrý hráč póla (ten uměl dobře pólo). Hraje se vlastně stejně jako to klasické. Jen místo koní sedí hráči na slonech a kladivo v jejich rukou má tři metry.

Zápas s chobotnicí

Tyto zápasy byly populární v Americe v šedesátých letech. Tenkrát je tam bylo možné sledovat i v televizi. Boj probíhal na mořské mělčině, odkud měl silák dotáhnout chobotnici na břeh. Ale nešlo o nějaké „mrňouse“. Zápas probíhal s těmi většími, které mohou mít i čtyřicet kilo! A nejtěžší verze zápasu probíhaly bez dýchacího přístroje!